úterý 20. února 2018

Dámské hodinky...

jsem nosívala vždy.
Jednak mám ráda přehled o čase, nerada chodím pozdě, uznávám dochvilnost a zároveň jsou hodinky i hezkým doplňkem nejenom u žen, ale i u mužů.
Bohužel jsem začala mít alergii zřejmě na nikl, který se nachází v kovových řemíncích, vždy mi na zápěstí naskákala vyrážka a hodinky jsem přestala nosit.
I když jsem si koupila s koženým řemínkem, přezka nikl obsahovala a bylo zle.
Hodinkám jsem dala vale, všechny trávily svůj čas v zásuvce a marně čekaly, že je opět vyndám a nasadím na ruku. Nemohla jsem i kdybych sebevíc chtěla, na ty malé ciferníky jsem už přestala vidět.
Začala jsem se řídit časem na mobilu.

Po hodinkách se mi však najednou před pár lety začalo stýskat.
Každou chvilku jsem se zasekla u výlohy klenotnictví a obdivovala úžasné typy, tvary dámských hodinek a doma o nich básnila.
"Tak si už konečně nějaké kup!" chytal se za hlavu můj muž.
"Jo, jo koupím, už mám docela představu. Hlavně musí být větší, číslice na ciferníku arabské, čitelné. Určitě ne jenom 12 a 6 a mezitím plno teček. Možná kombinace chromu a mosazi v řemínku," odvětila jsem.
A stejně jsem se k nákupu nedokopala.

Najednou byl Štědrý den, rozbalovali jsme si dárky a já z papíru vyndala růžovou krabičku.
A v ní ... nádherné hodinky.




Mají číslice římské, ne arabské jak jsem původně chtěla, i těch pár teček mezi nimi se objevuje, nejsou mosazné s chromem, jsou růžové, kolem ciferníku jsou usazené drobounké, třpytivé kamínky a  já se do nich zamilovala na první pohled.
 Jsou prostě nádherné.
Konečně mám po několika letech výrazný doplněk na ruce.

FESTINA

Hodinářská značka Festina byla založena ve Švýcarském La Chaux-de-Fonds v roce 1902. V roce 1984 převzal značku Miguel Rodriquez a díky začínajícímu rozmachu quartzových strojků se právě v této době začala psát nová epocha této značky.

Dnes, s více než stoletou tradicí a se spoustou neocenitelných zkušeností, je Festina výrobcem vysoce kvalitních hodinek, jejichž design nejen že následuje aktuální módní trendy, ale je přímo jejich tvůrcem. Jako synonymum elegance, spolehlivosti, stylu a spontánního ducha, jsou hodinky Festina určeny pro všechny, kteří ocení příjemný styl a estetiku.Hodnoty, které Festina přináší v globálním měřítku jsou dnes přítomny všude na světě. Bez ohledu na hranice přináší každá nová kolekce Festiny emoce, jako jsou láska, svoboda, vášeň a pocit atraktivity.

Nedávno jsem se rozhodla hodinky doplnit o náramky na druhou ruku a hledala jsem 
ZDE.

Vybrala jsem si růženín a rhodonit.





Náramky jsou krásné, ale mám trochu problém s jejich velikostí, neboť mi po nošení zůstávají na ruce otlačené kuličky. A to mám úzká zápěstí.
Doporučuji proto, pokud byste si z tohoto e-shopu objednávaly náramky, raději do poznámky uvést obvod zápěstí. Paní Dominice jsem napsala, nabídla mi zvětšení, tak asi budu posílat zpět.

Už vím co by to ještě chtělo.

Prstýnek... :o).




čtvrtek 15. února 2018

Blizzard...

vlnkovým vzorem pletený šátek od Dropsu je hotový.



Jak jsem již zde na blogu nedávno psala, čekalo mne v návodu pochopení dle tabulek
 vzor A1, A2 a A3.
Přes počáteční nezdary byly vzory vlastně jednoduché, pletení následně nebylo složité. 
Postupně jsem zdolávala vrcholy všech áček.
Jenom příze ubývala neskutečně rychle.
Spotřebovala jsem dvě přadena příze Jawoll Magic č.84, jedno klubko Jawoll šedé barvy a bylo jasné, že vzor A3 po pár řadách ukončím.
Šátek už byl opravdu veliký.
Dosažení vrcholu A3 jsem dobrovolně vzdala a svou pletací misi ukončila.


Použitím větší síly jehlic č.4,5  šátek rostl a rostl.
Měl být u horního okraje dlouhý 138 cm a středová délka asi 60 cm.
Můj šátek má lehce přes 2 metry u horního okraje a středovou délku 80 cm.
A to jsem poslední vzor nedopletla.
Jinak bychom se do něj  mohli zatočit s mužem oba :o).



Koupila jsem si ke svým šátkům novou sponu, bude se více hodit k těm háčkovaným, které mají větší volná okénka a spona se lehce provlékne.
Výběr  nádherných spon mají ZDE.


Včera mi volala kamarádka, které jsem  nedávno darovala k jejím významným kulatinám mnou pletený šátek, a moc si chválila jeho lehkost, hřejivost a jak jí ho každý obdivuje.
Udělala mi radost.
Darovala jsem jí úžasný šátek Laurélie podle návodu autorky Justyny Lorkowské.

Snad si ho pro sebe upletu také... :o).








pondělí 12. února 2018

Zpevňuji a posiluji...


své chabnoucí tělo :o).


Sandro Botticelli - Zrození Venuše/zdroj Wikipedie


Vrásky/zdroj Wikipedie

Příroda je neuplatitelná a čas, který přidává roky, neúprosný.
Vrásky, které tvoří vějířky kolem očí, na čele žlábky a kolem rtů jemné brázdičky, beru jako úměrné mému věku, dopřávám jim příjemně jemné krémy, pravidelnou péči kosmetičky, aby byly spokojené, netrpěly suchem a zpomalovaly svůj atak.
Je to přirozené a potká to každého z nás.
Nevadí mi, jsou součástí mého Já.

pleťové masky/zdroj Wikipedie

Víc mi vadí zemská přitažlivost, která si s mým tělem dělá naprosto co chce.
Přitahuje svaly, kůži směrem dolů a to vše se stává povislým, plandavým, nevzhledným.
Nejhorší úkaz je na pažích. Skončila éra tílek (jedině v soukromí na zahradě), krátký rukáv je nutnosti jak u triček, tak u šatů. Zrcadlo poví vše.
Pas se mi ztrácí a v místě, kde býval, se tvoří jakási galuzka.
Ploché bříško je již minulostí.
Stehna a lýtka ztěžkla, o zadní sedací části ani nemluvě.
Nelíbí se mi žádná z nich, tělo se příliš rychle proměňuje.
Je rozhodnuto v mé mysli.

S pokorou v duši se vracím po lenivé přestávce ke svým oblíbencům.

Pět Tibeťanů

jsou cviky na protažení těla a více se o nich můžete dočíst na mém blogu ZDE.
Jednoduché, krátké, jejich počet opakování si mohu přizpůsobovat dle svých sil.
Mohu je cvičit kdykoliv, kdekoliv buď na koberci nebo na karimatce.
Protahuji celé tělo a vlastně i posiluji svaly. Na těch břišních jsem to cítila okamžitě.

Po několika týdnech cvičení se cítím lehčeji :o), pružněji.
Je mi i vnitřně mnohem lépe.

Nejvíce mi vyhovuje zacvičit si cviky ráno, nalačno.
Některý týden cvičím každý den, někdy obden, záleží na pocitu.

Z Wikipedie:
Z hlediska lékaře jde o velmi účinnou sestavu cviků na obnovu pohyblivosti páteře.
Z hlediska jogínské literatury jde o speciální cviky, které otevírají čakry (jakési energetické uzly v lidském těle, kudy proudí kosmická energie).


Protahování pomocí Tibeťanů doplňuji krátkými rychlými procházkami a mám oblíbenou trasu, která není sice dlouhá (necelé 3 km dohromady), ale prudce se zvedá do kopce.
Po vánočních svátcích jsem supěla jako lokomotiva a nyní jsem nahoře během chvilky a dýchám naprosto v klidu.

Což beru jako posun  v mé fyzičce :o) ...










neděle 11. února 2018

Pletené ponožky...

na nožky.
Již několikrát jsem si vzpomněla, že jsem kdysi, pradávno tomu, pletla ponožky na čtyřech jehlicích.
Pravda, postup jsem trochu pozapomněla, ale v dnešní době internetu a rychlého hledání, nic není nemožné. Také mne k ponožkám naťukla Kája z blogu Jablko v košíku, která vložila fotky napletených ponožek a jejich hravá barevnost mne okouzlila.
Poradila mi, kde najdu návod a já si ho vytiskla.
Trochu mne zarazilo množství čtyřbarevných tabulek, v nich titěrné značky a při čtení popisu pletení jsem chvilkami opět byla mimo.
Jenže, já když se do něčeho zakousnu...


Rozhodla jsem se pro první zkušební variantu pánských ponožek, manželovi by se teplé, vlněné, pro jeho občasné vysedávání u rybníka, určitě hodily.
(Mimochodem, kapra jsme na vánoce kupovat nemuseli :o), stihl nachytat a zamrazila jsem.)
Nakonec jsem ty šílené tabulky schroustla a pletení mi šlo. Věděla jsem, že mi  jedno přadeno příze Jawoll, které bylo vhodné na pletení (75% vlna a 25% polyamid) stačit nebude, ale Vlněné sestry měli týden zavřený eshop, tak jsem pletla co to šlo a v pondělí doobjednám. 
Přeci jenom by bylo dobré, kdyby měl obě :o)).


Mezitím, co jsem se lopotila u první ponožky, dorazil balíček s přízí od Dropsu, vybrala jsem si samovzorující ponožkovou přízi Fabel Print.
Pro sebe č.153 a na další pánské (přeci jenom těch mužských v rodině mám hodně) č. 913.
A na internetu si našla jednodušší návod k pletení, byl to přesně ten způsob pletení, kterým jsem kdysi ponožky již zkoušela plést, takže jsem si vše jenom osvěžila.
Hlavně je mnohem jednodušší.

Už myslím na letní večery, které prosedíme ve dvou na pergole a ponožky se budu hodit.
Málokterý večer bývá opravdu teplý pro bosou nohu.

A jedna ponožka pro mne je hotová.
Dopletla jsem ji v sobotním odpoledni u mých oblíbených
Vražd v Midsomeru.





A mám počitadlo řad.
Novinka pro mne.
Abych nemusela pořád dělat čárky na papírky.
Ale zase nesmím zapomenout po každé řadě pohnout kolečkem.
Tak nevím.


Je to změna k lepšímu nebo ne... ? :o)




čtvrtek 8. února 2018

Tvarohový koláč...

jsem upekla v úterý navečer, když jsem skončila s mytím lednice a vyndala dva tvarohy, které se blížily datu doporučené spotřeby.
Hned jsem se rozhodla pro koláč, protože jsem o víkendu nepekla, abych muže zbytečně netrápila větším množstvím pochutin, které vzhledem k pondělnímu preventivnímu vyšetření, nemohl konzumovat, a už mi domácí dobrota ke kávě chyběla.

Nalistovala jsem ve svém sešitu jednoduchý, oblíbený recept a upravila si množství surovin pro koláčovou formu.




Suroviny pro koláč na plech : 
500 g polohrubé mouky
200 g Hery nebo másla
200 g cukru
1 vejce
1 prášek do pečiva
        
   Suroviny pro koláč do formy:
           300 g polohrubé mouky /1 a 1/2 hrnku/
150 g Hery nebo másla
      120 g cukru /3/4 hrnku/
                          1 vejce                                
                                                 1/2 prášku do pečiva                                                    přidala jsem 3 lžičky sušené pomerančové kůry (DM drogerie)

                                               - žmolíme jako drobenku

Tvarohová náplň:
2 tvarohy v kostce, 1 vejce, 1 vanilkový cukr, 2 lžíce cukru, 1/4 1 mléka
(já jsem měla tvarohy ve vaničce a tak jsem mléka dala asi 2 lžíce, protože je podstatně řidší) 
- část nadrobeného těsta dáme do vymazaného plechu /do koláčové formy/, opatrně nalijeme tvarohovou náplň a posypeme zbytkem. Pečeme do zlatova.


A koláč nám večer příjemně provoněl celý dům.

Já jsem si ho druhý den ke svačině doplnila bílým jogurtem



I na fotkách je vidět, jak je koláč žluťoučký.

Prostě kupuji domácí vejce ... :o).


pondělí 5. února 2018

Den za dnem, aneb do čeho jsem se to namočila...

To je tak. Mám oblíbený blog, kde autorka Henrieta každé pondělí zveřejní zhodnocení svého  prožitého předcházejícího týdne den po dni. Glosuje své týdeníky vtipně, výstižně, emotivně a vždy se pobavím. Někdo má prostě dar slova a umí ta slova i zajímavě poskládat. 
Nevím, co ji to popadlo, ale oslovila své čtenáře/čtenářky s výzvou, zda by se nechtěli připojit a zhodnotit svůj týden pro ni. Má prvotní myšlenka byla zcela jasná. Kdepak - to není nic pro mě. Každý den vtipně shrnout? Vždyť mé dny jsou víceméně stereotypní. Jenže pak mi její nápad začal hlodat v hlavě. Jeden hlas hřímal - to zvládneš, druhý pisklavým hláskem našeptával - co blázníš, to asi těžko dáš.
"Víte co vy dva? Dejte mi oba pokoj, já to prostě jenom zkusím." Tak, a je rozhodnuto.
Zde je výsledek.

Pondělí 29.1.2018
Každý nový den vlastně začíná o půlnoci. Já pondělí začala naprosto bdělým nočním stavem. Dvakrát jsem zalehla do postele a zase vylezla. Spánek nepřicházel. Už jsem na to zvyklá, ale rozhodnutí je jasné. Dnes NEPEČU.
Ještě předtím v neděli navečer ťukla sms - Mami, mohla by si prosím zítra pohlídat Jonáška, má teploty, ale nekašle, ani rýmu nemá. Sice jsem měla jiné plány, ale pohlídám ráda, jsem přeci babička! Ráno z auta vylézá i Amálka, taky teplota, navrch kašle. Snad nám nezanesou domů chřipku, napadá mne. Měla jsem domluvenou schůzku s neteří, že půjdeme na oběd a konečně po čase probereme rodinné "drby", ale mou omluvu chápe. Děti jsou mírně omámené teplotou, tak vděčně leží na gauči a sledují pohádku. Já s nimi (oběd ohřejeme z neděle), ale vyskytuje se problém. Jakmile sedím, začnu okamžitě klimbat a hlava mi padá až na poprsí. Já nemohu TEĎ spát, mám zodpovědnost za ty děti! Už vidím ty titulky v Blesku - Babička usnula, děti si zapalovaly vystavené svíčky a udusily se i s babičkou kouřem ze zapáleného pokoje -.
Naštěstí přijíždí můj muž, vzpamatovaná připravím oběd a s malým Jonáškem odcházím do pokoje. "Dáme si spolu lehárko po obídku - viď babičko? Budeš mi žíkat Žíkadla?" Myslím, že jsem šesté ani neodříkala.
Spíme skoro tři hodiny...

Úterý 30.1.2018
Na ráno mám nařízeného budíka. Raději. Mé dohánění spánku po probdělé noci by mohlo trvat dlouho, příliš dlouho. Přebírám opět obě děti, Amálka dopoledne jenom hoří, naměřím 39,4. "Babi, náš teploměr zapípá." Zlatíčko, my jsme starý a tak máme starý teploměr, nepípající, ale funguje, neboj." Přemisťuji ji do jiného pokoje, aby měla klid na spánek a prala se spolu s Paralenem s horečkou.
Domluvený oběd s kamarádkou s omluvou ruším. Muž mne sice měl v hlídání na dvě hodiny zastoupit, ale volá mi, že nebude časově stíhat. Jo, jo, nejsem přeci jenom paní svého volného času tak úplně, jak to vypadá. Nevadí, jsem přeci babička.
"Mami, díky, od zítra si beru ošetřovačku a budu s marodama doma," volá mi syn.
Večer zalezu brzy do postele, beru do ruky knížku, blíží se konec. Závěry knih bývají napínavé, většinou, a já se ponořila do děje tak, že jsem dočetla text poslední stránky, oddychla si z toho napětí a otočila zrak na budík. No páni, za deset minut půl druhé. Úplně jsem se vyděsila obavou, že jsem prošvihla ten správný čas na spánek. Kdepak, neprošvihla. Přišel. Hned.
Mám dočtenou Cizinku - 707 stran... 

Středa 31.1.2018
Můj všední režim. Dopoledne trávím v kanceláři. Zakládám listiny, dopisuji diář vyřizuji poštu a pak se zlobím, zlobím a i nadávám. Počítači. Jsem kliďas, ale tenhle Pan Chytrý už mi vážně leze na nervy. "Co vlastně ode mne chceš? Proč, když kliknu na Mozillu Firefox, neděláš NIC, jenom bručíš, chrastíš, vrčíš? Já se potřebuji dostat do Datové schránky, rozumíš!! Jo, tak teď se mnou úplně přestaneš komunikovat? Stojí ti to za to? Takhle mne nervovat? To nemám zapotřebí - ve svém věku! Tak a máš to, vypnutí natvrdo, žádný restart, žádné doprošování. A to ti říkám, volám Radkovi, on se ti podívá až do mozku, hajzlíku jeden, jen počkej! S tebou jsem skončila. Já si totiž před pár měsíci koupila NOTEBOOK. A máš to, heč."
Muž mi nese ze schránky velkou obálku. Nic nečekám a tak se hned dívám na odesílatele. A ona Helenka. Výherkyně šátku při narozeninách mého blogu. Z obálky vyndavám napsané přání a neskutečné množství háčkovaných doplňků. Od malinkatých kytiček, motýlků, ptáčků, zajíčků, srdíček po větší prostírky pod hrnečky. Žasnu nad tou záplavou barev a krásných tvarů. A ve folii jsou bílé vystřihovánky z papíru, úžasná drobná práce jejího manžela. Nádhera. Mám velikou radost. Hřeje mne u srdce poznání, že člověk člověku dokáže rozzářit den.
Vlastně jen tak...

Čtvrtek 1.2.2018
Máme předplatné jednoho deníku. Od nového roku časopisy a deníky přestala dodávat Česká pošta, změnil se dodavatel tisku. První týden noviny ve schránce nebyly. To se dalo čekat, že nastanou prvotní problémy, další týden se vše urovnalo, ale když dnes vytahujeme ze schránky noviny úplně mokré a roztrhané, máme už opravdu vztek. Rozvážející je prostě pokaždé ledabyle složené po délce lehce vsune malou částí do schránky a dešťové kapky či sněhové vločky se pokaždé s chutí vsakují do příjemného papíru, který čouhá. Fotím zničené noviny a posílám mail. Slušný, ale ulevila jsem si hned.
Večer si pouštíme český film Po strništi bos, těšila jsem se a bohužel jsme oba zklamaní. 
Jediná radost tohoto dne - doručeno chybějící přadeno. Pletu a hned první řadu pářu, popletla jsem oka.  
No to je dnes ale pech...

Pátek 2.2.2018
"Mami, prosím tě, potřeboval bych dnes nutně do práce. Můžu přivézt Jonáška?" Jsem objednaná ke kadeřnici naštěstí až na 14,30 a to již bude manžel doma, převezme hlídku.
"Babí, zahlaješ si šachy? A ty je Jonášku umíš? Ano, děda mne naučil," konverzujeme nad figurkami, které dotáhl z pokoje. Vše rozestaví. Beru mu figurku. "No to nesmíš babi, to jsou moje figulky," hned nasupeně huláká. "Ale ty mi také bereš ty moje," bráním se. "Tady je napsáno - klukovi Jonáškovi se figulky nesmí blát!" A ukazuje prstem na písmena, označující sloupce. "Aha, to jsem ale nevěděla, tak promiň." Během chvilky máme dohráno, nemám ani figurku. Uklidí vše do krabice a spokojeně šachy odnese zpět.
Večer se těšíme na další dva díly islandského seriálu V pasti. Musím si po půlhodině nasadit televizní ponožky.
Z té hromady sněhu, vánic a postav nabalených v zimních bundách je mi normálně zima...

Sobota 3.2.2018
Manžela čeká v pondělí vyšetření a musí podstoupit o víkendu "pročištění". "Jezte lehkou stravu, bez vlákniny, žádné maso!" nakazuje paní doktorka. A tak mu po letech připravuji rýžový nákyp s meruňkami. Já sladká jídla k obědu nemusím, ale on si neskutečně pochutnával, ještě si přidal. Mně stačila polévka!
Venku poletují zlehka sněhové vločky, připomínají péřové chmýří a já bych tak ráda do přírody. Bohužel. Na výlet se nejede, dovezli nám dřevo a musí se co nejdříve uklidit.
Není lepší topit jenom plynem?...

Neděle 4.2.2018
K obědu máme se synem na talířích pečené kuře s bramborovou kaší, manžel místo masa "volské" oko. Je nám ho tak trochu líto, ale nese to statečně. Jenže zatím nezačal pít ty pročišťovací dávky. Bude u nás navečer asi veselo. Vybízím ho hned po obědě k procházce, pak už se vzdalovat z domu opravdu nebude možné.
Radek prověřuje můj počítač a zanedlouho mi oznamuje nemilou zprávu. "Mami, máš dole na stole nebožtíka, je mi to líto, ale je to tak. Je po něm." Můj počítač vzdal naši letitou spolupráci a odmítl to se mnou vydržet do důchodu. Zrádce. Pociťuji veliké zklamání.
Věřila jsem mu, že to ještě dá...





Týden se přehoupl do dalšího pondělí. A já jsem si tímto shrnutím uvědomila, že ač se v neděli domnívám, že vím co mne během nastávajícího týdne zhruba čeká, co mám v plánu, vše může být během chvilky naprosto jinak.
Stačí jeden telefon - "Mami, prosím tě, mohla by si..."


Ano, mohla a ráda.











sobota 3. února 2018

Pomazánka s bílou ředkví...


Další z chutných, rychlých pomazánek, k snídani či večeři.





1 mrkev
kousek tvrdého sýra
kousek bílé ředkve
1 stroužek česneku
 sůl
majolka

- vše najemno nastrouhám, osolím, 
přidám stroužek drceného česneku
 a vše spojím trochou majolky


A když jsou zrovna upečené domácí čerstvé celozrnné bulky, je to prostě dobrota.

Bílou ředkev můžeme zakoupit v obchodech po celou zimu, stejně tak jako kedlubny a já si je ráda přidávám do různých salátů, které si připravuji k večeři.


-zdroj fota Wikipedie-
 Bílá ředkev má dlouhé a silné tělo a chuťově je trochu jemnější než klasické červené ředkvičky, obsahuje totiž méně hořčičných silic zodpovědných za štiplavou chuť. Šťavnatá zelenina na rozdíl od červených příbuzných vydrží v lednici něco přes týden a nezačne "houbovatět". Pokud si hlídáte váhu, ředkve se nemusíte obávat, je vysoce dietní.
 Mezi dlouhou řadu kladných účinků bílé ředkve počítáme  vysoký obsah vitaminu C, ten pomáhá detoxikaci organismu a při budování železné imunity. Najdeme v ní nejen „céčko“, ale i vitaminy skupiny B, železohořčíkdraslík. Působí blahodárně na stav srdce a cév, snižuje cholesterol, napomáhá tedy předcházení kardiovaskulárním chorobám. Máte-li potíže s trávením, potažmo zácpou, tuto bílou zeleninu pravidelně zařaďte na svůj jídelníček, prospívá játrům a dokáže významně usnadnit rozpouštění ledvinových či žlučníkových kamenů. Trávení prospívá díky aktivním enzymům, proto si ji dopřejte s každým těžkým mastným jídlem.


Dobrou chuť...


pátek 2. února 2018

Cizinka...

je název televizního seriálu, který jsem neviděla, ale slyšela na něj chválu.
Sestra mi půjčila knížku, abych si prý nejprve přečetla knižní  předlohu.
Je to kniha o 707 stranách, takže žádná rychlá četba. Trochu jsem měla obavy, zda ji nebudu číst příliš dlouho, ale brzy jsem se začetla a stránky plné napětí, rychlého děje, zajímavých historických témat, osudů hlavních postav, mne nutily vzít knihu co nejčastěji do ruky.
Dočetla jsem a doporučuji.



Anotace:

Zde je příběh, kterým to všechno začalo. Seznámíme se v něm se dvěma pozoruhodnými postavami, Claire Randallovou a Jamie Fraserem. Román je plný vášně a historických zajímavostí a snoubí se v něm dech beroucí dobrodružství s milostným příběhem, vedoucím napříč epochami. Píše se rok 1945 a Claire Randallová, bývalá armádní zdravotní sestra, se právě vrátila z války, aby se znovu setkala se svým manželem a vydala se na druhé líbánky. Při prohlídce jedné ze starověkých kamenných ruin, které jsou rozesety po celých britských ostrovech, se však dotkne jednoho z menhirů. Náhle je z ní Sassenach – cizinka – ve Skotsku zmítaném válkou a nájezdy klanů v pohraničí, to vše léta Páně… 1743. Claire je katapultována zpět v čase silami, kterým nerozumí. Ocitá se uprostřed intrik zemanů a špehů. Někteří z nich možná usilují o její život a jiní o její srdce. Právě zde se totiž setká s Jamesem Fraserem, galantním skotským bojovníkem, který ji zahrne láskou tak bezbřehou, že se Claire bude muset rozhodnout mezi věrností a touhou ; mezi dvěma naprosto odlišnými muži ; mezi dvěma životy, které nelze vzájemně skloubit.


Saxonka - jak Claire říkal Jamie nejraději, se velmi rychle dokázala sžít s nečekaným prostředím, což si vůbec v reálu nedokáži představit. Mám pocit, že bych umřela hodně brzy. Ale hezky se mi o její snaze přežít, četlo. Uvědomovala jsem si často, jak jsme v dnešní době naprosto zhýčkaní, jak máme potlačené instinkty, jsme totálně rozmazlení. Vším a ve všem.
Autorka každopádně dokáže vtáhnout do děje, mistrně střídá dějové napětí, kdy jde o život, s láskyplným obdobím vztahu Claire a Jamie. I v této době, plné zla, nenávisti, bojů a chamtivosti, kdy na životě člověka nikomu nezáleželo, je však místo na galantní chování, na citové vzplanutí, na lásku až za hrob.

Uvědomila jsem si jedno.
V každé době panuje dobro i zlo, láska i nenávist, závist, chamtivost.

Copak to nevídáme kolem sebe i dnes ?...