středa 28. února 2018

Domečky v domečku...

 jsou v souladu.

Úplně jsem si zapomněla na blog umístit nové dřevěné domečky, které mám již pár měsíců.

Tak dlouho jsem je obdivovala, až najednou nastal okamžik, že jsem si řekla - Proč si o ně nezkusím napsat? - Byly bohužel zrovna vyprodané, ale domluvily jsme se se Stáňou, že až je bude opět vyrábět, budu na seznamu.
Stáňa mezitím měla daleko větší radosti, narodila se jí holčička a tak tvorba a malování domečků šla mírně stranou, což je naprosto pochopitelné. Po několika měsících se mi ozvala, zda o ně mám ještě zájem. Měla, samozřejmě, a veliký.

Dočkala jsem se.
Opět má ohromná radost.





 


Jak domečky prosychají, mají již své praskliny ve střeše a to se mi moc líbí.

Škoda, že můj muž nepracuje se dřevem, hned bych loudila o seříznutí hranolů.
Nu, zeptat bych se ale mohla, pilu doma v garáži má, nějakou brusku myslím také.
Už ho vidím jak na mne kulí oči.

Já už bych si je namalovala ... :o)



úterý 27. února 2018

Drobní pomocníčci...

k mému pletení či háčkování začínají být nezbytnou součástí výbavy.

Postupně si dělám malé radosti a když si objednávám přízi, přihodím do košíku malou pomůcku.
A tak se mi sešlo pár novinek

- značkovače
- počitadlo řad
- měřidlo jehlic (časem se označení velikosti z jehlic odře)
- zavírací "špendlík" ve třech velikostech na odložená oka
- malé nůžky



Když jsem zahlédla tyto malé nůžky ve tvaru ptáčka, úplně jsem zajásala, do soupravy pomocníků na ruční práce se úžasně hodí. Mé nůžky měly již své skoro odbyté a doslouží dětem na vystřihování.



A tyto dvě příze si kamarádka vybrala na pletené šátky, které už mám pro ni skoro hotové.

Nyní bych potřebovala hezké látkové pouzdro na soupravu jehlic a všechny mé malé pomocníky.

Budu hledat na Fleru nějakou šikulku.
Nedáte mi tip?

Nebo, že bych sedla k šicímu stroji ?...




sobota 24. února 2018

Ovocný koláč se špaldovou moukou...

mne zaujal na blogu Pavlínky
Pastu domov.

Musela jsem ho vyzkoušet a dokonce jsem našla můj poslední domácí švestkový kompot, tak se hodil, ale je možné určitě použít jakékoliv ovoce.





* 1/4 hrnku oleje
* 1/2 hrnku mléka
* 1 vejce
* 1/2 hrnku cukru (může být i méně)
* 1 vanilkový cukr

- vše v míse smícháme
a přidáme

* 1 hrnek špaldové mouky
* 1/2 prášku do pečiva
* šťávu z 1 citronu a kůru (pokud je bio)
* 3 lžíce rozinek
* 3 lžíce nasekaných mandlí (já nasekala lupínky)
* 4 jablka nastrouhaná nahrubo
* 1 mrkev nastrouhaná najemno

Umíchané těsto vlijeme do koláčové formy (pokud je plechová, vymazat)
a pečeme na 180°C dozlatova.
Zkoušíme špejlí, pekla jsem asi 3/4 hodiny.

Příště ovoce více zamáčknu do těsta.




Koláč je famózní, těsto je vláčné a má úžasnou barvu.

Páteční den jsem trávila  pečením více času než obvykle, ale měla jsem zvláštní pečící náladu. Zadělala jsem na chleba, na housky, upekla koláč. Doma to vonělo jak v pekárně a všude kolem mne bylo báječné teplíčko. Bylo mi jedno, že venku mrzne.

Kmínový chleba - velký bochník

500 g hladké mouky
500 g celozrnné žitné
3/4 kostky čerstvého droždí / sáček sušeného
640 ml vlažné vody
4 lžíce oleje
2 lžíce jablečného octa
4 lžičky kmínu
4 lžičky soli
2 lžičky cukru




A čtvrtku vychladlého chleba si odvezl syn, který se stavil odpoledne na kávu :o).



A houstičky byly tentokrát velmi vyvedené, radost pohledět.

Však dnes ráno byly v košíku poslední čtyři.

Ještě se musím naučit "stvořit" žitný kvásek a péct chleba bez droždí.

Je to pro mne stále výzva...




čtvrtek 22. února 2018

Motýlí rojení...

jsem vpustila do našeho obývacího pokoje.
Vím, divíte se, kde by se vzali v nynějších mrazivých dnech u nás motýli.
Hned vysvětlím.

Už se mi stýská po jarních, provoněných dnech. Kupuji si jarní květiny, abych rozjasnila pošmourné dny, ale tu vůni jara stejně nemají, jsou prostě skleníkové. Tak alespoň barvy a připomínka jara.
Zima je dlouhá, únavná a čím jsem starší, tím hůře ji vnitřně snáším. Nemohu říct, že bych se snad doma nudila, když nemohu trávit čas na zahradě, neznám slovo nuda ve svém životě, ale tím, že pracuji doma, je mi v domácím prostoru občas "těsno". 
Chybí mi již spánek při otevřeném okně, slunečná rána, štěbetající ptactvo, svěží vůně rostlin po dešti, výlety na kole.

Když zahlédnu nedávno v Pepcu povlaky na polštáře s motýlími motivy, nemohu odolat, okamžitě se mi zlepšuje nálada jenom pohledem na ně. Musím je mít na očích každý den a  hned dávám dva do košíku. A ten s motivy pokojové květiny Monstery?
" To víš, že tě tady nenechám, budeš dělat motýlkům společnost," rozhoduji se bleskurychle.



A tak jsem mezi dosavadní šedou barvu vpustila barevná křídla motýlí a trochu růžové barvy.
To vše pak doplňují každý týden barevně odlišné tulipány.
I těchto pár drobností dokáže rozjasnit chladné dny.





A ještě si v Pepcu dělám drobnou radost.
Již několikrát jsem se  rozmýšlela, zda by se mi smysluplně hodil malý dřevěný stoleček, čtyřnožka,   zda ho k něčemu využiji. 
No přeci na květiny!
Vešly se na něj dokonce tři květináče.




Mám radost na několik dní.

A venku ať si klidně mrzne...


úterý 20. února 2018

Dámské hodinky...

jsem nosívala vždy.
Jednak mám ráda přehled o čase, nerada chodím pozdě, uznávám dochvilnost a zároveň jsou hodinky i hezkým doplňkem nejenom u žen, ale i u mužů.
Bohužel jsem začala mít alergii zřejmě na nikl, který se nachází v kovových řemíncích, vždy mi na zápěstí naskákala vyrážka a hodinky jsem přestala nosit.
I když jsem si koupila s koženým řemínkem, přezka nikl obsahovala a bylo zle.
Hodinkám jsem dala vale, všechny trávily svůj čas v zásuvce a marně čekaly, že je opět vyndám a nasadím na ruku. Nemohla jsem i kdybych sebevíc chtěla, na ty malé ciferníky jsem už přestala vidět.
Začala jsem se řídit časem na mobilu.

Po hodinkách se mi však najednou před pár lety začalo stýskat.
Každou chvilku jsem se zasekla u výlohy klenotnictví a obdivovala úžasné typy, tvary dámských hodinek a doma o nich básnila.
"Tak si už konečně nějaké kup!" chytal se za hlavu můj muž.
"Jo, jo koupím, už mám docela představu. Hlavně musí být větší, číslice na ciferníku arabské, čitelné. Určitě ne jenom 12 a 6 a mezitím plno teček. Možná kombinace chromu a mosazi v řemínku," odvětila jsem.
A stejně jsem se k nákupu nedokopala.

Najednou byl Štědrý den, rozbalovali jsme si dárky a já z papíru vyndala růžovou krabičku.
A v ní ... nádherné hodinky.




Mají číslice římské, ne arabské jak jsem původně chtěla, i těch pár teček mezi nimi se objevuje, nejsou mosazné s chromem, jsou růžové, kolem ciferníku jsou usazené drobounké, třpytivé kamínky a  já se do nich zamilovala na první pohled.
 Jsou prostě nádherné.
Konečně mám po několika letech výrazný doplněk na ruce.

FESTINA

Hodinářská značka Festina byla založena ve Švýcarském La Chaux-de-Fonds v roce 1902. V roce 1984 převzal značku Miguel Rodriquez a díky začínajícímu rozmachu quartzových strojků se právě v této době začala psát nová epocha této značky.

Dnes, s více než stoletou tradicí a se spoustou neocenitelných zkušeností, je Festina výrobcem vysoce kvalitních hodinek, jejichž design nejen že následuje aktuální módní trendy, ale je přímo jejich tvůrcem. Jako synonymum elegance, spolehlivosti, stylu a spontánního ducha, jsou hodinky Festina určeny pro všechny, kteří ocení příjemný styl a estetiku.Hodnoty, které Festina přináší v globálním měřítku jsou dnes přítomny všude na světě. Bez ohledu na hranice přináší každá nová kolekce Festiny emoce, jako jsou láska, svoboda, vášeň a pocit atraktivity.

Nedávno jsem se rozhodla hodinky doplnit o náramky na druhou ruku a hledala jsem 
ZDE.

Vybrala jsem si růženín a rhodonit.





Náramky jsou krásné, ale mám trochu problém s jejich velikostí, neboť mi po nošení zůstávají na ruce otlačené kuličky. A to mám úzká zápěstí.
Doporučuji proto, pokud byste si z tohoto e-shopu objednávaly náramky, raději do poznámky uvést obvod zápěstí. Paní Dominice jsem napsala, nabídla mi zvětšení, tak asi budu posílat zpět.

Už vím co by to ještě chtělo.

Prstýnek... :o).




čtvrtek 15. února 2018

Blizzard...

vlnkovým vzorem pletený šátek od Dropsu je hotový.



Jak jsem již zde na blogu nedávno psala, čekalo mne v návodu pochopení dle tabulek
 vzor A1, A2 a A3.
Přes počáteční nezdary byly vzory vlastně jednoduché, pletení následně nebylo složité. 
Postupně jsem zdolávala vrcholy všech áček.
Jenom příze ubývala neskutečně rychle.
Spotřebovala jsem dvě přadena příze Jawoll Magic č.84, jedno klubko Jawoll šedé barvy a bylo jasné, že vzor A3 po pár řadách ukončím.
Šátek už byl opravdu veliký.
Dosažení vrcholu A3 jsem dobrovolně vzdala a svou pletací misi ukončila.


Použitím větší síly jehlic č.4,5  šátek rostl a rostl.
Měl být u horního okraje dlouhý 138 cm a středová délka asi 60 cm.
Můj šátek má lehce přes 2 metry u horního okraje a středovou délku 80 cm.
A to jsem poslední vzor nedopletla.
Jinak bychom se do něj  mohli zatočit s mužem oba :o).



Koupila jsem si ke svým šátkům novou sponu, bude se více hodit k těm háčkovaným, které mají větší volná okénka a spona se lehce provlékne.
Výběr  nádherných spon mají ZDE.


Včera mi volala kamarádka, které jsem  nedávno darovala k jejím významným kulatinám mnou pletený šátek, a moc si chválila jeho lehkost, hřejivost a jak jí ho každý obdivuje.
Udělala mi radost.
Darovala jsem jí úžasný šátek Laurélie podle návodu autorky Justyny Lorkowské.

Snad si ho pro sebe upletu také... :o).








pondělí 12. února 2018

Zpevňuji a posiluji...


své chabnoucí tělo :o).


Sandro Botticelli - Zrození Venuše/zdroj Wikipedie


Vrásky/zdroj Wikipedie

Příroda je neuplatitelná a čas, který přidává roky, neúprosný.
Vrásky, které tvoří vějířky kolem očí, na čele žlábky a kolem rtů jemné brázdičky, beru jako úměrné mému věku, dopřávám jim příjemně jemné krémy, pravidelnou péči kosmetičky, aby byly spokojené, netrpěly suchem a zpomalovaly svůj atak.
Je to přirozené a potká to každého z nás.
Nevadí mi, jsou součástí mého Já.

pleťové masky/zdroj Wikipedie

Víc mi vadí zemská přitažlivost, která si s mým tělem dělá naprosto co chce.
Přitahuje svaly, kůži směrem dolů a to vše se stává povislým, plandavým, nevzhledným.
Nejhorší úkaz je na pažích. Skončila éra tílek (jedině v soukromí na zahradě), krátký rukáv je nutnosti jak u triček, tak u šatů. Zrcadlo poví vše.
Pas se mi ztrácí a v místě, kde býval, se tvoří jakási galuzka.
Ploché bříško je již minulostí.
Stehna a lýtka ztěžkla, o zadní sedací části ani nemluvě.
Nelíbí se mi žádná z nich, tělo se příliš rychle proměňuje.
Je rozhodnuto v mé mysli.

S pokorou v duši se vracím po lenivé přestávce ke svým oblíbencům.

Pět Tibeťanů

jsou cviky na protažení těla a více se o nich můžete dočíst na mém blogu ZDE.
Jednoduché, krátké, jejich počet opakování si mohu přizpůsobovat dle svých sil.
Mohu je cvičit kdykoliv, kdekoliv buď na koberci nebo na karimatce.
Protahuji celé tělo a vlastně i posiluji svaly. Na těch břišních jsem to cítila okamžitě.

Po několika týdnech cvičení se cítím lehčeji :o), pružněji.
Je mi i vnitřně mnohem lépe.

Nejvíce mi vyhovuje zacvičit si cviky ráno, nalačno.
Některý týden cvičím každý den, někdy obden, záleží na pocitu.

Z Wikipedie:
Z hlediska lékaře jde o velmi účinnou sestavu cviků na obnovu pohyblivosti páteře.
Z hlediska jogínské literatury jde o speciální cviky, které otevírají čakry (jakési energetické uzly v lidském těle, kudy proudí kosmická energie).


Protahování pomocí Tibeťanů doplňuji krátkými rychlými procházkami a mám oblíbenou trasu, která není sice dlouhá (necelé 3 km dohromady), ale prudce se zvedá do kopce.
Po vánočních svátcích jsem supěla jako lokomotiva a nyní jsem nahoře během chvilky a dýchám naprosto v klidu.

Což beru jako posun  v mé fyzičce :o) ...










neděle 11. února 2018

Pletené ponožky...

na nožky.
Již několikrát jsem si vzpomněla, že jsem kdysi, pradávno tomu, pletla ponožky na čtyřech jehlicích.
Pravda, postup jsem trochu pozapomněla, ale v dnešní době internetu a rychlého hledání, nic není nemožné. Také mne k ponožkám naťukla Kája z blogu Jablko v košíku, která vložila fotky napletených ponožek a jejich hravá barevnost mne okouzlila.
Poradila mi, kde najdu návod a já si ho vytiskla.
Trochu mne zarazilo množství čtyřbarevných tabulek, v nich titěrné značky a při čtení popisu pletení jsem chvilkami opět byla mimo.
Jenže, já když se do něčeho zakousnu...


Rozhodla jsem se pro první zkušební variantu pánských ponožek, manželovi by se teplé, vlněné, pro jeho občasné vysedávání u rybníka, určitě hodily.
(Mimochodem, kapra jsme na vánoce kupovat nemuseli :o), stihl nachytat a zamrazila jsem.)
Nakonec jsem ty šílené tabulky schroustla a pletení mi šlo. Věděla jsem, že mi  jedno přadeno příze Jawoll, které bylo vhodné na pletení (75% vlna a 25% polyamid) stačit nebude, ale Vlněné sestry měli týden zavřený eshop, tak jsem pletla co to šlo a v pondělí doobjednám. 
Přeci jenom by bylo dobré, kdyby měl obě :o)).


Mezitím, co jsem se lopotila u první ponožky, dorazil balíček s přízí od Dropsu, vybrala jsem si samovzorující ponožkovou přízi Fabel Print.
Pro sebe č.153 a na další pánské (přeci jenom těch mužských v rodině mám hodně) č. 913.
A na internetu si našla jednodušší návod k pletení, byl to přesně ten způsob pletení, kterým jsem kdysi ponožky již zkoušela plést, takže jsem si vše jenom osvěžila.
Hlavně je mnohem jednodušší.

Už myslím na letní večery, které prosedíme ve dvou na pergole a ponožky se budu hodit.
Málokterý večer bývá opravdu teplý pro bosou nohu.

A jedna ponožka pro mne je hotová.
Dopletla jsem ji v sobotním odpoledni u mých oblíbených
Vražd v Midsomeru.





A mám počitadlo řad.
Novinka pro mne.
Abych nemusela pořád dělat čárky na papírky.
Ale zase nesmím zapomenout po každé řadě pohnout kolečkem.
Tak nevím.


Je to změna k lepšímu nebo ne... ? :o)




čtvrtek 8. února 2018

Tvarohový koláč...

jsem upekla v úterý navečer, když jsem skončila s mytím lednice a vyndala dva tvarohy, které se blížily datu doporučené spotřeby.
Hned jsem se rozhodla pro koláč, protože jsem o víkendu nepekla, abych muže zbytečně netrápila větším množstvím pochutin, které vzhledem k pondělnímu preventivnímu vyšetření, nemohl konzumovat, a už mi domácí dobrota ke kávě chyběla.

Nalistovala jsem ve svém sešitu jednoduchý, oblíbený recept a upravila si množství surovin pro koláčovou formu.




Suroviny pro koláč na plech : 
500 g polohrubé mouky
200 g Hery nebo másla
200 g cukru
1 vejce
1 prášek do pečiva
        
   Suroviny pro koláč do formy:
           300 g polohrubé mouky /1 a 1/2 hrnku/
150 g Hery nebo másla
      120 g cukru /3/4 hrnku/
                          1 vejce                                
                                                 1/2 prášku do pečiva                                                    přidala jsem 3 lžičky sušené pomerančové kůry (DM drogerie)

                                               - žmolíme jako drobenku

Tvarohová náplň:
2 tvarohy v kostce, 1 vejce, 1 vanilkový cukr, 2 lžíce cukru, 1/4 1 mléka
(já jsem měla tvarohy ve vaničce a tak jsem mléka dala asi 2 lžíce, protože je podstatně řidší) 
- část nadrobeného těsta dáme do vymazaného plechu /do koláčové formy/, opatrně nalijeme tvarohovou náplň a posypeme zbytkem. Pečeme do zlatova.


A koláč nám večer příjemně provoněl celý dům.

Já jsem si ho druhý den ke svačině doplnila bílým jogurtem



I na fotkách je vidět, jak je koláč žluťoučký.

Prostě kupuji domácí vejce ... :o).