pondělí 9. března 2015

VŮNĚ PRÁDLA...

Dneska jsem věšela vyprané prádlo venku. Konečně.


 ilustrační foto

Miluji vůni venku usušeného prádla, nedá se nahradit žádnou aviváží. Když jsem sbírala již suché, vzpomněla jsem si na svoji mamku, která prala vždy v sobotu. Byl to prací proces, neboť samozřejmě tehdy neměla žádnou automatickou pračku, pamatuji si na docela velikou, která měla v sobě i malou ždímačku. Prádlo se den předem namáčelo do dřevěných necek, topilo se v brutaru, aby byla horká voda. Dříve bylo vše poctivé co se materiálů týče, bavlna byla bavlna, plátno bylo plátno, žádné uměliny.
V sobotu brzy ráno mamka vstávala, my všichni ještě spali a ona se zavřela do prádelny a prala. Když jsme vystrčili nosy z peřin a šli snídat, už venku prádlo viselo na šňůrách. Ten den jsme většinou měli k obědu nezbytnou polévku a sladké jídlo, lívance nebo palačinky, vdolky nebo bramborové placky, ovocnou rýži nebo žemlovku. Nikdy jsem nechápala proč, ale prý to pro ni bylo rychlejší vaření...
Vždycky byla šťastná, že jí prádlo nezmoklo a že ho dosušila venku na sluníčku. Byla radost ji pozorovat i při věšení prádla, kolikrát jsem jí pomáhala jako holčička a dostávala jsem přesný návod kam a jak co věšet, protože každý kousek měl své místo. Bílé prádlo vedle bílého, utěrka vedle utěrky, ručník vedle ručníku, nesnesla, aby bylo prádlo pověšené halabala. A když ho sbírala ? Tak opět do proutěného koše pečlivě prádlo skládala, neexistovalo, aby bylo v koši zmuchlané přes sebe, protože pak při žehlení musí vše jít krásně do ruky. A když se pralo ložní prádlo, vzpomínám jak jsme spolu vytahovaly před žehlením prostěradla, cíchy a co jsme se nasmály když jedné roh vyjel z ruky a druhá sebou málem plácla...
Později jako větší jsem si kolikrát mumlala, že s tím nadělá ciráty, jako kdyby to nebylo jedno.
A když jsem se vdala a začala vést svoji domácnost, najednou jsem zjistila, jak mi záleží na tom jak mám prádlo pověšené, jak třídím do automatické pračky prádlo podle barev, jak věším vedle sebe jednotlivé druhy prádla a jak ho ráda sbírám a zabořuji nos do té voňavé hromady. Vlastně jsem převzala ten její způsob ohledně praní, aniž bych si to uvědomila.
Je zvláštní, že při věšení prádla mi mnohokrát blikne v hlavě vzpomínka na ni,  jak mi nikdy nevyčítala, že bych snad měla prádlo zaprané nebo nehezky složené. Asi jsem jí možná tím dělala radost, že jsem se chovala stejně jako ona...

Ve středu to bude deset let co odešla a já si dnes na ni tolik vzpomínala u koše s prádlem.
Chybí mi...už spolu nikdy prádlo nepověsíme.



Štěstí a smutek jsou dvojčata.
Nechme je přijít a odejít jako oblaka...

Yogaswami

 

14 komentářů:

  1. Alenko, děkuji za krásné povídání.Úplně jsi mi připomněla mou babičku, se kterou jsme pár let bydleli v jednom domě.U ní byl prací den pondělí....a stejně jako píšeš ty, měl svá stálá pravidla.2 dubna to bude přesně 10 let, co nám babička odešla....i já vzpomínám.
    Měj se krásně, Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, já babičku vlastně nezažila, jedna už bylo hodně stará když jsem se narodila a druhá již nežila...a tak mi chybí vzpomínky z dětství u babiček a dědečků. Krásné dny. Ála

      Vymazat
  2. jůůůů to musí být krásná vůně ♥
    My museli si pořídit sušičku v bytovce bez balkonu to jinak nešlo :o(
    Měj se Álo krásně...
    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti tak to je škoda, protože tu vůni nic nenahradí :o). To ani v bytovce nejsou venku sušáky ? Já bydlela 5 let po svatbě v paneláku a tam jsme měli několik sušáků venku... Krásný slunný den. Ála

      Vymazat
  3. Alenko, vím o čem mluvíš, já také nezažila babičky a bylo mi 23, když mi zemřela maminka, která byla ten nejlepší člověk jakého jsem kdy poznala. I za tak krátkou dobu mi dala strašně moc, moc mě naučila a ve vzpomínkách je pořád se mnou! Rodiče jsou to jediné, co lidem opravdu závidím..leckdy ani netuší, co mají..Jsou prostě chvíle štěstí, kdy mi moc chybí, protože bych se o něj s nimi chtěla podělit..měj krásný večer. Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko, mně zemřel taťka když mu bylo 49 let a mně 16, byla jsem v druhém ročníku na škole - nechápala jsem, bylo to náhlé. Mamka pro mne hodně znamenala. A tak si alespoň prožíváme hezké okamžiky s mužovým otcem, letos mu bude 83, je naprosto soběstačný a moc fajn. Měj se. Ála

      Vymazat
  4. Dnes jsem tu poprvé a vaše povídání mi připomnělo moji maminku, také jsme měli pračku se ždímačkou a pralo se buď v prádelně nebo doma. V prádelně byl velký kotel na vyváření prádla, máchalo se v neckách. Sestra byla starší a tak musela pomáhat. Prali jsme i na valše, třeba drobné prádlo. Když jsem se vdala, tak mi mamka kontrolovala, jak mám prádlo pověšené a vždy mě chválila.A měly ty naše maminky pravdu, pěkně pověšené a pak pěkně složené prádlo se žehlí líp. Krásné vzpomínání. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vítám Vás Růžo a děkuji za hezký komentář. Ano valchu si také dobře pamatuji :o) i já jsem pomáhala. Mamka mi vždy říkala - když pověsíš prádlo neměla by ses za něj stydět...No dneska se vídá všelicos na šňůrách a někdy to bývá prádlo hodně zaprané :o)), ale to je každého věc. A já jsem moc ráda, že jsem tento způsob po mamce "převzala"... Těším se na vaši další návštěvu u mne. Přeji vám krásné slunečné dny. Ála

      Vymazat
  5. Alenko, jako by si psala o mě a mé mamce... Když jsem byla malá, prala v prádelně v domě babičky (i pro ní a dědu), věšení na dvorku, polévka k obědu, i ten proutěný koš... a ta vůně prášku, škrobu a prádla provoněného vzduchem...
    Já poprve věšela venku věšela v neděli, ty osušky tak voní...
    Měj se moc hezky a děkuji! Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko já děkuji - mám radost, že ti mé vzpomínky přinesly něco hezkého. Mamka si vařila škrob, povlečení, utěrky, bavlněné ručníky, kapesníky, to vše muselo být naškrobené... Škrobím také, lehčeji než tenkrát a miluji levandulový škrob. Kdysi u mne spala kamarádka a druhý den se mne ptala v čem peru, že mi povlečení tak nádherně voní, že se jí kouzelně spalo. Bylo a je to hlavně tím škrobem :o)). Jo a ještě musím mít všude ve skříních a prádelnících klasická mýdla, voňavá !! To mám také takovou úchylku... Krásný sluníčkový den si dnes užívej. Ála

      Vymazat
  6. Ahoj Ala. Tento prispevok ma zahrial pri srdiecku. Pripomenul mi ako som v sobotu rano pomahala maminke prat a popoludnie bolo venovane zehleniu. Pradlo nebolo este uplne suche ale nebolo mokre a tak sa dalo lahko zehlit. ( Dnes mame naparovacie zehlicky ) Podobne to bolo v lete u starkej. Dost ma stvalo, kolko je prace okolo prania a prave u nas treba vesat biele vedla bieleho, a preco pradlo treba pekne skladat ved sa bude zehlit atd.... Dnes to vsetko chapem a casto sa pousmejem nad touto nadhernou a vonavou spomienkou na sobotne pranie. Zelam Ti pekny den Katka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Katko, já si také pamatuji jak mamka nejraději hned prádlo žehlila a když nebyly napařovačky ani se nedivím. A povlečení jsme před žehlením "kropily"...Přeji také moc hezký den a krásné vzpomínání. Ála

      Vymazat
  7. Alo děkuji za krásný příspěvek.Přenesl mě do dětských let.Pomáhala jsem mamce prát,věšet prádlo a její rady využívám i dnes.Hezké dny Pa Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Věrko, vzpomínky jsou hezké, že ? Občas je mi líto, že nemám dceru, klukům spíš rady předá zase otec - ohledně auta, nářadí, sportu :o))))... Měj se hezky. Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála