neděle 8. března 2015

VLAKEM...

jezdíme ne moc často, ale na výlety je to ideální 
dopravní prostředek, bohužel ne vždy se dá využít z časových důvodů.
A pak se musí jet autem.

Každý rok v březnu, pokud to sněhové podmínky dovolí,
máme oblíbený výlet vlakem.
Naše město se nachází v 301 metrů n.m. a my
vlakem vyjedeme do 545 metrů n.m. a pak máme několik možností
výletů buď ještě výše na rozhlednu nebo naopak scházíme lesem zpět do předcházející stanice.

A tak jsme v sobotu vyjeli s Matýskem.
Ráno jsem připravila svačinu pro všechny tři, naplnila turistické lahve tekutinami a už jsme šupajdili na nádraží.
S Matýskem jsme na tomto výletě byli několikrát, ale 
vždy spíše v létě.
Tentokrát se divil co je zde sněhu, když u nás už není vůbec nic.



Cestou vlakem jsme si říkali jaké soutěže budeme po cestě lesem hrát,
ale na žádné nedošlo. 
Proč ?
Matýsek nám předvedl jak umí být "nafouknutý" :o)).
Lítal, lítal všude možně a najednou, že si chce odpočinout a vybral
si místo na povaleném stromě.
Řekli jsme mu, že nemůže sedět na tom mokru,
ať ještě vydrží, že sejdeme kousek níž a tam bude něco lepšího, dáme si svačinu...
A bylo zle, tvářil se jak kakabus, přestal komunikovat :o).
Na otázky co mu je, neodpovídal.
Nechali jsme ho být a šli dál.
Coural se za námi a z rozesmátého kluka byl
nerudný čertík.
Vydrželo mu to docela dlouho a až teprve když jsem 
řekla, až teda do té restaurace ani na oběd 
nepůjdeme, když se nám po cestě ztratil
ten usměvavý a veselý Máťa a místo něj
tady máme zamračeného nerudu a že tedy pojedeme
jedničkou domů, vzdal to...
Podali jsme si ruce na usmířenou :o)


 A bylo vše v pořádku.
Po zbytek cesty jsme si opět povídali o přírodě a občas nás 
i překvapil svými vědomostmi na prvňáka.




Pak se začal vyptávat kdy už bude ta restaurace 
a začal přemýšlet co by si nejraději dal k obědu.
Hádejte co vyhrálo ?
-
smažený sýr,hranolky a tatarka
k tomu kofola
-
Poté zavládla jeho naprostá spokojenost.

Na zpáteční cestě ve vlaku nás uzemnil :
"Babičko, na tamto zapomeneme,
jako kdyby se to nestalo, ano ?"
Na to mu děda odpověděl, že vůbec o ničem už neví.

Rozesmáli jsme se...






Jsem šťastná těmito okamžiky...




Jdi za tím, co miluješ!
Neptej se, co na tobě ostatní hledají.
Ptej se, co máš tam uvnitř.
Neřiď se touhami, které jsou pomíjivé,
ale tím, co jsi, co miluješ, co se nezmění.

Georgie Anne Geyer 


 

4 komentáře:

  1. Alenko, moc se mi líbí tvé výletování s vnoučkem, rozumím ti, ale podle mé mamky (sama ještě babičkou nejsem) má každý věk vnoučat něco do sebe a ty si dala vašemu vztahu moc krásný základ. Hezky si to užívejte!
    Navštěvujete moc krásná místa!
    Přeji hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, říká se, že do 3 let dětí se vytvářejí pevné vazby rodinné (někde jsem to četla) a při narození našeho prvního vnoučka jsem si řekla, že na tom, aby to tak u něj bylo, mi moc a moc záleží. A tak se snažím stále :-) a stále víc mne to baví. Nehledě na to, že máme kolem sebe tolik kouzelných míst, které mu chceme ukázat. Děkuji ti. Ála

      Vymazat
  2. Álo krásný výlet jste měli s vnoučkem :o) Tohle trucování už umí i naše Justýnka :o) Měj se moc hezky...
    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už se těším na výlety další....jo děti umějí být někdy pěkně paličaté, však my dospělí jim někdy dáváme vzor :o))))... Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála