čtvrtek 17. května 2018

Blahodárný déšť...

a s ním přichází veliký nádech celé zahrady.

kokořík si veškerou vláhu užíval

Prší s přestávkami již druhý den a vyprahlá zem vláhu nasává z plna hrdla. Z mraků na zem se potřebná voda snáší jemně, žádná průtrž, kdy veškerá voda rychle steče do potoků, aniž by měla čas se spojit s půdou.


Opět beru do rukou fotoaparát a obcházím všechny kouty zahrady, sleduji rostliny, které natahují své větve, listy, květy a volají - Ještě, ještě, více vláhy...
Schraňují každou kapku.


Nevadí mi, že teplota vzduchu patřičně klesla o několik stupňů a venku je chladněji, jsem ráda, že se během Ledových mužů neobjevily mrazíky a rostlinám neublížily.


bylinková část dostala zásyp kůrou a čeká na zasazení nových bylinek


I mne déšť zastavil a donutil k odpočinku od práce na zahradě a myslím, že jsem to již velmi potřebovala.

Máme na malé terase posezení, kde s mužem většinou snídáme, svítí sem po ránu sluníčko a vidíme na zahradu.
A já tohle malé zákoutí využívám k vypití kávy a chvilky s knížkou.
Pravda je, že si beru na sebe tlustý svetr a dlouho sedět v chladu nevydržím.




Po dešti mé oči vyhlížejí plže španělské, očekávám jejich veliké množství, ale jsem překvapená, objevuji pouze jednoho. Zato šneků různých velikostí se sunulo po celé zahradě nečekaně. Sbírám je do kyblíku a odnáším k nedalekému potůčku do trávy.

Nafotím si ještě několik rozkvetlých rostlin, přivoním k hvozdíkům, k mini šeříku, pochválím weigelii za nádherné růžové květy.







trojpuk je úplně obsypaný květy





i takto se dají využít štafle


To je pro dnešek vše ... :o)

Krásné dny přeji všem.





sobota 12. května 2018

Okem fotoaparátu...

nahlížím na zahradu v dnešní sobotní ráno.
Mlha až na zem a tak chvilku čekám na rozjasnění.
Můj veškerý volný čas je stále věnovaný úpravě zahrady a ač jsem každý den unavená, baví mne to.
Pytle s mulčovací kůrou, pytle zeminy, nové keře a letničky, jsou nyní nejčastějšími nákupy, které vozíme v autě.
Nejtragičtěji, po letošní mrazivé zimě bez sněhu, dopadla má bylinková část zahrady. Z toho jsem docela smutná a čeká mne zde ještě hodně práce.
Vymrzl yzop, zmrzly loni zasazené levandule, šalvěj má listy jenom z části, nevyrašila máta, prapodivně vypadá smil italský, nezelená se svatolína. 
Musím spoustu bylin dosadit a celou část překopat.

Pojďte se krátce se mnou projít a nahlédněte k nám.

letos se azalky překonávají







můj oblíbený kokořík





nový přírůstek - Weigelie bílá
 
mini šeřík je letos obsypaný květy

letos je konečně budka obsazená

dnešní ráno...


Děkuji, že jste trpělivě došli až na konec a přeji všem krásný den...













pondělí 7. května 2018

Zapečené těstoviny...

jsou výborným rychlým obědem a rychlé vaření já nyní potřebuji, když veškerý čas  trávím na zahradě.
Často se mi stává, že večer před usnutím si přemýšlím o tom, co druhý den uvařím, ale občas také ještě dopoledne nevím co budeme jíst :o).
Tuto variantu zapečených těstovin jsem již dlouho nepřipravila a tak jsem okamžitě nápad přivítala.

Zapečené těstoviny se zelím a houbami



* těstoviny
* namočené sušené houby v horké vodě
* 1 cibule
* asi čtvrtka z malé hlávky bílého zelí
* sýr na strouhání

Dáme si vařit těstoviny, mezitím si na drobně pokrájené cibuli dusíme houby, které podléváme vodou, ve které se máčely.
Pokrájíme na nudličky zelí a mírně zalité vodou chvíli podusíme, osolíme, dochutíme octem a cukrem (jak kdo má rád).
Uvařené těstoviny dáme do zapékací mísy, přidáme podušené houby a zelí, promícháme a posypeme strouhaným sýrem.
Zapečeme v troubě do zlatova.




Třeba se vám bude tento recept hodit :o).



A venku, na čerstvém vzduchu, chutná nejlépe...





pátek 4. května 2018

LAURÉLIE číslo 2...

je právě dokončena a vypnuta.


Laurélii číslo 1 jsem v prosinci darovala kamarádce k jejím kulatým narozeninám a byla jsem moc potěšená, že se jí líbil a měla z šátku radost.
To byla tato barevná variace.


Pro sebe jsem chtěla šátek kombinovaný s červenou a poslední část krajkovou jsem ještě rozšířila o půl vzorku, takže můj šátek je trochu větší. 



Pletla jsem opět z příze Jawoll a vypletla jsem 2+2 přadena, zbylo mi z obou barev jen pár metrů.
Laurélie je šátek s dlouhými cípy, takže ho lze pohodlně i vázat na krku, je lehký a vzdušný.

Nyní se rozmýšlím, jaký šátek nahodit na jehlice :o).

Dnešní ráno jsem Lovila beze zbraně !




Ptáci jsou součástí naší zahrady po celý den, jejich trylky poslouchám moc ráda.

Ale až nachytám ty straky co mi kálejí v pergole,
pořádně jim protřepu křídla !!... 


pondělí 30. dubna 2018

Jako Ferda mravenec...

si připadám v posledních dnech.
Práce všeho druhu.

Mám hodně plánů, které se týkají zahrady, chtěla bych je splnit a tak si raději na každý den určím do čeho se pustím, abych vše postupně zvládla. Samozřejmě, že je vše ovlivněné počasím a také mou fyzickou sílou,  nejsem přeci jenom již "mladice" a mám na paměti, že se nemá nic přehánět.



Máme domluvu s mužem, že jeden na druhého volá - Přestávka! a ten druhý praští s nářadím a jde si sednout, napít se a chvilku odpočinout. Další limit jsme si dali, že práci skončíme nejpozději v 18 hodin, přeci jenom bychom rádi zase druhý den vstali z postele :o).

Základní údržbu zahrady po zimě máme hotovou, na zeleninových záhonech se již něco zelená, ze skleníku baštíme první ředkvičky.

Jeden z mých plánu je natírání.
Stal se ze mne natěrač/lakýrník.



Nevím jaké máte zkušenosti s venkovními barvami, ale my postupně zjišťujeme, že nynější barvy příliš dlouho nevydrží a tak jsem natřela dřevěnou skládací soupravu syntetikou, ač preferuji vodou ředitelné barvy.
Jaké používáte venkovní barvy, jaké máte zkušenosti?

Náš syn se mi posmíval, že když to budu chtít zase přetírat, budu muset sáhnout nejprve po brusce :o).
Je fakt drzý.

Dřevěné lehátko je z exotického dřeva a pro jeho osvěžení jsem zvolila napouštěcí barevný olej, který dřevu dodal příjemný odstín.


Čeká mne ještě další natírání, a to renovace dvou starých židlí, velká dřevěná souprava na pergole (stůl a 6 židlí), ale tam bude stačit jenom jedna vrstva a pak ještě dvě židličky a malý stolek na terásce, kde si dáváme ráno snídani.
Pustila jsem se do všeho s vervou a doufám, že vše zvládnu.
Můj muž mi říká, že je radost se na mne dívat, jak mi to jde a že natírám velmi šikovně.
Já si spíš myslím, že je šťastný, že to dělat nemusí :o)).

Včera ráno jsem po příchodu na pergolu zaregistrovala malého návštěvníka, který evidentně zabloudil.
Slepýš byl celý ztuhlý, dlažba je opravdu studená.


Pro náš dostatečný pitný režim jsem nedávno objevila v e-shopu objemnou skleněnou nádobu s kohoutkem na nápoje.
Líbilo se mi, že je posazená na plechovém stojanu, takže se jednoduše pod kohoutek vejde sklenice a nápoje si načepují bez problémů i děti, což velmi baví Jonáška.
Víko zabrání náletům much či vos za nasládlým nektarem.
Součástí soupravy jsou i čtyři sklenice s víčkem a brčkem (ty jsem, jak nyní zjišťuji, zapomněla nafotit).

Kupovala jsem zde.


Využila jsem poslední zamrazený červený rybíz a udělala z něj několik lahviček sirupu, který se nyní k osvěžení hodí.

Dneska nenatírám a nechám štětce odpočívat.

Hrozilo by, že mne to přestane bavit ... :o)