pondělí 16. října 2017

PRO KRÁSNÉ SNY...

našich milých návštěv, které u nás přespí, jsme nově vytapetovali 
pokoj, který je zařízený kompletní starou ložnicí zřejmě z
 počátku 20.století, asi roky 1920-1930. Nijak jsem po tom nepátrala, nejsem sběratelka, abych musela vědět přesný rok výroby. Pro mne je spíše důležité, že je vše ze dřeva, bytelné a zachovalé.

O ložnici nám asi před 15 lety vyprávěla kamarádka, že její sestřenice by ji ráda prodala po svých rodičích tak jak je celá, že v chalupě zabírá moc místa a že ji nechce prodávat do antikvariátu.
Jeli jsme se na ni podívat, protože věci s historií mám moc ráda a měli jsme zrovna volný pokoj, o kterém jsme přemýšleli jak ho zařídit pro hosty.

Bylo rozhodnuto na první pohled. 
Vše bylo naprosto zachovalé, jenom jsme drátěnky v postelích vyměnili za dřevěné rošty a koupili nové matrace.

A tento pokoj letos dostal nový kabátek.


Dlouho jsem vybírala tapety, měla jsem určitou představu o starorůžovém odstínu, ale stále jsem nemohla najít nic vhodného. Už jsem to skoro vzdávala s tím, že vyberu náhradní odstín, ale pak jsem narazila na rozklikla jeden eshop s tapetami a velikým výběrem, a najednou - bingo. Přesně tohle jsem si v hlavě přestavovala, to bylo ono. Rozhodnutá jsem byla okamžitě.

Tapetujeme si sami s manželem.



Pak ještě vybrat nový koberec, lustr a lampičky, pověsit obrázky a návštěva může přijet :o).
Jenom ještě zvažuji ušít na okno dekorativní závěs, ale zatím nejsem rozhodnutá, to musí přijít ve vhodný čas.



Velké, prostorné skříně jsou k nezaplacení, jedna je šatní a druhá na prádlo.


A takto vypadal pokoj před novým tapetováním.



Myslím, že změna pokoji velmi prospěla.
Nové tapety a koberec místnost neuvěřitelně prosvětlili.

Těším se na první návštěvu.

Jaképak sny se jim asi budou zdát...


sobota 14. října 2017

POMAZÁNKA Z FAZOLÍ...

Navy s domácími bulkami ze špaldové mouky.
Zdravá večeře.



Fazole Navy vyniká jemnou chutí, je skvělým zdrojem bílkovin a zároveň obsahuje hodně vlákniny. Rozmixováním uvařených fazolí navy spolu s olivovým olejem a kořením si připravím vynikající pomazánku, která může mít pokaždé jinou chuť. Záleží jaké další přísady zvolím.

Stačí dvě hrstičky fazolí.






Pomazánka je naprosto skvělá.

Další změny v našem jídelníčku.

Luštěninové pomazánky ...



pátek 13. října 2017

PŘÍRODNÍ KOSMETIKA...

ke které se obracíme nyní s mou neteří v případě jejích kožních problémů, ekzémů a hledáme, zkoušíme. 
Kožní specialisté zvolí mast a buď zabere, zasažená místa se zklidní, nebo nezabere, předepíší jinou. Málokterý chce jít do hlubšího vyšetření (asi je příliš drahé) a hledat příčinu, občas se stane, že nechtějí napsat větší balení, protože za daný měsíc mají překročený limit.
To vše zažívá má neteř, která již od dětství trpí těmito problémy a ve svém životě mívá proměnlivé období, kdy jsou její ruce, které má zasažené nejvíce, v pohodě, s obdobím, kdy jí praská kůže až do krve. Nehty již začíná mít značně zdeformované. 
Navštívila již za svůj život mnoho různých kožních lékařů. 
Obrátila se i na jednoho léčitele, který jí zjistil plísně v těle a sdělil jí, že je potřeba hlavně vyčistit organismus. Popíjela poctivě jeho čaje, potíže se tehdy velmi zlepšily, ale bohužel tím, že dotyčný je jiné národnosti, přijíždí do Čech (přímo do našeho města) pouze několikrát v roce, neteř nebyla trpělivá a jím navrhovanou další léčbu z jeho namíchaných směsí bylin vlastně 
nedotáhla do konce.
To jí tak trochu zazlívám.
Nyní se souhrou okolností dostala do péče jedné paní doktorky, která se přímo zhrozila jejího stavu, divila se jí, že vůbec chodí do práce. Chválu si zaslouží za to, že okamžitě nechala udělat odběry a zjistila - plíseň v těle. Okamžitě nasadila kortikoidy, další mastě, chtěla vystavit neschopenku na 3 měsíce a doporučovala jí, že by i měla změnit zaměstnání.
Nějak nepochopila, že problémy má neteř již od dětství, že pracuje v ústavu pro mentálně postižené, kde je naopak obzvláště skoro sterilní prostředí, jak se tam dbá na čistotu a že nemůže ze dne na den kvůli kožním problémům přestat chodit do práce i vzhledem ke službám a už vůbec neví, jakou vhodnou dle paní doktorky, a kde blízko bydliště, by vůbec práci našla. 
Paní doktorka byla nerudná, strohá, až prý skoro zlá a mou neteř naprosto psychicky rozhodila, což v těchto případech také není dobré. Klid a pohoda jsou potřebné i pro lepší hojení potíží.
Našla jsem ve svých bylinkářských knihách bylinky, které by mohly pomáhat a radila změnit jídelníček, zaměřit se na přírodní kosmetiku.
A zajely jsme spolu rovnou do nedaleké Mýdlárny Rubens, kde se specializují na vše přírodní, mají letité zkušenosti, svou nabídku produktů rozšiřují.
Mýdla, mýdlové drti na koupání, bylinné oleje na zvláčnění pokožky, masti na promazávání, tuhý šampon na vlasy, kondicionér na lepší rozčesávání, to vše jsme vybraly.
Přikoupily jsme i kokosový olej.
Poté zajely k panu Grešíkovi pro bylinky na popíjení čajů.
Přídavkem jsem jí půjčila Kuchařku ze Svatojánu pro změnu jídelníčku.
Sama jsem velmi zvědavá, zda uspějeme.
Hlavně ona.

A já si tam vybrala také.
Přeci neodjedu s prázdnou, že?

Přírodní balzám na rty - novinka





Během zimy trpím na vysychání kůžičky kolem nehtů, hlavně když jsou mrazy a tak si budu dělat mýdlovou lázeň.






  Ráda vidím, jak se Mýdlárně Rubens daří, jak se jim vrací stálí zákazníci a přicházejí další, jak s nadšením o svých produktech povídají, jak se snaží poradit a pomoci.
A jak to u nich voní!!

Tam se opravdu ráda vracím...




čtvrtek 12. října 2017

TĚSTOVINY S TEMPEHEM...

 a hlávkovým zelím.



Nová zkušenost, neboť tempeh marinovaný (ze sojových bobů) jsem zakoupila poprvé a byla jsem velmi zvědavá zda nám bude chutnat. 
Musím říct, že manželovi jsem dopředu nic neřekla, jenom že k obědu budou těstoviny. Naštěstí je nakloněn novotám, většinou máme na jídlo stejný názor a podobné chutě. I když já snesu například syrové zeleniny mnohem více v podobě salátů, těm on se trochu vyhýbá :o). 
Ale pojďme k vaření.

Co vše jsem potřebovala :

půl menší hlávky zelí
- nakrájela na nudličky a dala vařit do změknutí, sůl, trochu pepře, drcený kmín, cukr a bylinkový ocet
(vše dle chuti)

semolinové těstoviny
- uvařila klasicky

tempeh
- pokrájela na malé kostičky a nasucho opražila na pánvi

Na pánvi Wok jsem nechala zesklovatět jednu nakrájenou cibuli, k ní přidala opražený tempeh, měkké zelí a vmíchala scezené těstoviny.
Dosolila opět dle chuti.


Na sojové boby zatím nejsme příliš zvyklí, jsou poněkud opomíjené a je to možná škoda, neboť luštěniny rádi máme.

Jídlo bylo chutné, tempeh určitě zařadíme do našeho jídelníčku, své místo si zaslouží. Chuť je samozřejmě jiná než kdybych použila například slaninu či maso, ale je to zajisté o zvyku a my oba dva chceme žít zdravěji :o).

A co bychom pro své zdraví neudělali, že ?

Můžeme třeba změnit zavedené stereotypy...




středa 11. října 2017

CÍSAŘSKÝ OHEŇ...

od Roberta Lyndona, je volným pokračováním příběhů jeho knihy
Cesta sněžných ptáků, o které jsem psala
ZDE.




Poutavé vyprávění o cestě do Číny mne opět vtáhlo do napínavého děje a pohltilo veškerý můj volný čas. Mnoho měsíců putovali Vallonovi žoldnéři do naprosto neznámé země, pohybovali se v krajinách, kde neustále hrozilo nebezpečí smrti, kdy velmi trpěli nedostatkem jídla, pití. Při svém putování je napadli Vikingové, kteří se vraceli po moři do své země, kteří se však nakonec ve vidině získání bohatství připojili k výpravě a došli s nimi až do Číny. Zde se však jejich cesty rozešli, ale v jednom velmi nepříjemném okamžiku se opět střetli a potvrdilo se, že přátelé nikdy nebyli.
Mladík Lucas, který se po přepadení při hledání Vallona, u kterého se chtěl nechat najmout jako žoldnér, potlučený a na pokraji smrti, objevil v domě  ještě před odjezdem na dalekou cestu, své kroky do jeho domu nevedl bez důvodu.  Ale to nemohu prozradit.
I Wayland se k výpravě připojil, ač si to Vallon výslovně nepřál, obával se, že na velké cestě přijde spousta mužů o život a nechtěl riskovat právě ten jeho.
Avšak Wayland si nedovedl představit, že by svého největšího přítele nedoprovázel a neposkytl mu své dovednosti.
Všichni spojili své síly a i přes těžké překážky došli do svého cíle.
V Číně měli navázat spojenectví, navázat obchodní styky s Východem a otevřít obchodní cesty s Byzancí.
Hlavně však císař chtěl získat ohnivou směs, kterou vytvořili čínští alchymisté a která se vznítí jiskrou a vybuchne.

Ale tam, v čínské říši...





Anotace:

Uplynulo dlouhých devět let a hrdinové knihy Cesta sněžných ptáků se opět setkávají. Píše se rok 1081 a ctižádost byzantského císaře je bezmezná. Hodlá získat „ohnivou směs“ Východu, zázračný vybuchující prášek, který údajně mají na druhém konci světa v Číně. A tak se Vallon s přáteli vydává po Hedvábné stezce... Robert Lyndon dokázal to, co se podaří málokdy: pokračování historické ságy je opět strhující. Hlavní postavy prošly proměnou a přibyly k nim další; především záhadný mladík Lucas, který má své osobní důvody, proč se k Vallonovi připojit. Atmosféra děje vtáhne čtenáře do tehdejšího světa, vylíčeného s úžasnou barvitostí.


Kniha je obsáhlá, 486 stran, ale děj je strhující a jejich putování napínavé, stránky ubývaly velmi rychle.

Kdo rád čte o dobrodružstvích z dob dávno minulých, 
doporučuji.


pondělí 9. října 2017

JITROCELOVÝ SIRUP...

proti kašli se při podzimních chladných dnech určitě hodí a já si doma vyrobila letos svůj vlastní.



   Vždy kupuji v lékárně v období nachlazení Thymomel, pamatuji si ho ještě ze svého dětství a nedám na něj dopustit. Našim klukům jsem snad ani nic jiného, když kašlali, než tento sirup, nedávala a k tomu vařila čaj s podbělem.
 Sirup obsahuje výtažky z tymiánu, mateřídoušky, jitrocele, med a používá se k usnadnění vykašlávání při nachlazení především u dětí. Zmírňuje suchý, dráždivý kašel.

Při svém brouzdáním loukou nad námi jsme objevovala víc a víc jitrocelových lístků, které končily v mém košíku a mne napadlo si tento sirup připravit doma. Listy jsem pokrájela na menší části, naložila do sklenice s cukrem po vrstvách
 asi na 6  týdnů.

Když jsem se vrátila z dovolené, sirup již byl ve sklenici znatelný a tak jsem ho přecedila přes plátýnko a promíchala s vlastním pampeliškovým medem. Bohužel mateřídouška na mém bylinkovém záhonu nepřežila mezi velkými rostlinami, tymián je zatím také příliš malý, proto je sirup čistě jitrocelový, a tím pádem chuťově se nevyrovná úplně tomu kupovanému.
Užívat ho však při kašli budeme i tak.
Příští rok přidám určitě tymián a mateřídoušku.
Je dobré ho uchovávat v tmavé sklenici nebo v temnu.

V knize Rok ve Svatojánu jsem se mimo jiné dočetla :
Jitrocel zavěšený v domě ochraňuje jeho obyvatele před ranami osudu. Pokud si svazek jitrocele pověsíte v autě, ochrání vás před havárií.



jitrocel kopinatý













Jitrocel však také báječně léčí drobné rány, pořezání vám spolehlivě desinfikuje a ránu zacelí během pár hodin. Stačí velký list nebo několik malých v dlani zmáčknout a přiložit na poranění, za hodinu či dvě uvidíte co dokáže. Rostlina obsahuje látky, které ničí bakterie.
Tato bylinka bývá nedoceněná a přitom v dětství jsme ji společně s kontryhelem sbírali do školy a předháněli se kdo bude mít bylinek víc. Běhali jsme po škole po mezích a loukách, hledali známé lístečky.

Vidíte snad dnes někde běhat děti a trhat bylinky do školy?
Raději sedí u počítače, že?












neděle 8. října 2017

POJĎ SE PROJÍT...

do lesa, pročistit si hlavu, načerpat energii ze stromů - lákala jsem ve čtvrtek manžela na lesní rande.






Ač počasí nebylo úplně příznivé a dešťové kapky dávaly najevo, že procházka nebude slunečná, vůbec jsme se nenechali odradit.
Tolik jsme potřebovali nadechnout se čerstvého vzduchu, nasávat vůni spadaného jehličí a listí, tlejících pařezů, poslouchat ptactvo, našlapovat po mechu, prodírat se kapradím.
"A víš co, vezmeme i košíky, co kdyby náhodou nám les ještě nabídl své houbové poklady."
Nakonec místo povídání a rozumování jsme se během chvilky rozdělili a jenom se ohýbali za malými, čerstvými houbami.
Našli jsme dva košíky za hodinu putování lesem a při zpáteční cestě k autu našel manžel u nás vzácného ryzce smrkového. Bohužel bez fotky, zapomněla jsem.
Ruce jsem měla od deště již úplně mokré a studené, z kapuce mi kapalo, proto jsme raději zvolili odjezd domů, kde jsme se zahřáli pořádným hrnkem čaje.








Jak je vidno, pospíchala jsem v dešti s focením mobilem, až jsou všechny fotky rozmazané (neumím s ním fakt fotit), ale mají pro mne zvláštní kouzlo a tak jsem si je ponechala.

Doma jsem naplnila pokrájenými houbami sušičku, připravila letos již zřejmě opravdu poslední smaženici a cítila jsem se naprosto odpočinutě, radostně a spokojeně.
Les mi opět pomohl.


Nasušeno mámě během letošního sběru hub několik podobných sklenic.
Zdobení ještě z časů ubrouskové techniky :o).
Na zimu jsem připravená.




Lesní rande i přes déšť dopadlo báječně...

_________________________________________________________
Příspěvek pod čarou.

Karamboly v pátek pokračovaly. 

Chtěla jsem upéct koláč s jablky, jednoduchý drobenkový a když jsem si chtěla navážit suroviny, váha hlásila poruchu - vybitá baterie, a v ní 9 V plochá, která se doma náhradní nenacházela. Nu což, pomohla jsem si hrnkem a vše v něm odměřila. Koláč šoupla do trouby a věnovala se jiným činnostem. Občas koláč pohledem zkontrolovala a když se mi zdál již dostatečně zlatavý, vytáhla jsem ho ven a nechala vychladnout. Odpoledne jsem si uvařila kávu a nožem zařízla do koláče. Ten byl křupavý jak zdravé müsli, jen tak tak se mi podařilo kousek dát na talíř, okraj se nedal ani ukousnout. Do drobenky se přidávají ovesné vločky, já bohužel koláč nechala v troubě příliš dlouho, tak mi hezky ztvrdl po celém okraji, jen prostředek se dá jíst. Vylepšila jsem si ho alespoň bílým jogurtem. V horní drobence jsou přidané rozemleté vlašské ořechy a chuťově nemá chybu. Jen je řádně drobenkový, drobí se a drobí, okraj by mohl sloužit skoro jako zbraň :o).





V pátek jsem se ještě pustila do zpracování poslední várky natrhaného rakytníku, bez pohromy odšťavila, odměřila 1 litr šťávy, přidala cukr a vařila do rozpuštění. V jednom okamžiku jsem se kolem něčeho (ani nevím kolem čeho!!) ochomýtla v kuchyni, sirup mi vzkypěl a začal vytékat z kastrolu, po celém sporáku se táhla oranžová tekutina, mířila k okraji a začala kapkat po sporáku a mířila k podlaze. Okamžitě jsem vypnula sporák, rychlými pohyby míchala vařečkou. S kastrolem jsem vůbec nemohla hnout, tekutina by se ještě více napekla na horkou plotýnku (sklokeramická deska!) a tak jsem jenom trpělivě vše otírala mokrým hadrem. Už je to tady zase, probíhalo mi hlavou. Stává se ze mě nemotora nebo co se to děje??
Vše jsem uklidila, sirup nalila do připravených lahví. Zbylo mi půl litru rakytníkové šťávy a já chtěla zkusit marmeládu. Docela jsem se bála pokračovat v další činnosti, ale pak jsem si řekla, že se nikdy nevzdávám přeci jenom tak lehce! Jdu na to. A udělala jsem dobře, protože se mi podařilo uvařit báječnou, slastnou oranžovou marmeládu.