pátek 22. září 2017

KRÉTA...

a její západní pobřeží, se stala na 12 dní naší laskavou hostitelkou.
Byli jsme na stejném místě se svými kamarády již potřetí.Nebyli jsme sami, kdo se do Agia Mariny, studia Soffia, tak rád vrací. Jedni sympaťáci zde trávili svou dovolenou po třinácté, druzí po desáté.
A to o něčem zajisté svědčí.Naprosto domácí prostředí, pokoje v zelené oáze pomerančovníků, citroníků, vonících keřů a rozkvetlých květináčů, a z baru u bazénu na nás volá Jorgos (který vyrůstal kdysi v Česku) čistou češtinou
 - Kdy přijdeš?
Každé ráno po snídani (máme pobyt s vlastním stravováním, to máme nejraději) přejdeme silnici a jsme na pláži. Každé ráno nás vítají z taverny Casa di Mare
 - Dobrý den, ahoj.
Ochutnáváme řecká jídla, hlavně ryby a jehněčí, zapíjíme řeckým vínem, rakije v malých džbáncích nechybí po  jídle jako pozornost taverny společně s lehkým dezertem.
Slunce nás objímá a hřeje naše unavené kosti, lechtá v tváři i pod slunečníkem, jemný větřík nám obrací listy stránek knih, kterým jsme obětovali pár triček, abychom se vešli do předepsané váhy zavazadel a po přečtení si je měníme s kamarády.
Poddáváme se pohodě, klidu, vyprávíme si nebo lehce pospáváme, nepotřebné a nechtěné myšlenky plynou z hlavy jako mořské vlnky, které narazí na břeh a v mžiku jsou zase pryč ve volném prostoru.
Nesmírná úleva a očista.
Duše, srdce jsou lehčí a lehčí, nikde nic netlačí, nikde se neobjevuje žádná úzkost, žádný stres, klid se rozlévá po celém těle.
Právě kvůli tomu jsme přijeli.
A Kréta nám otevřela svou náruč naplno, objala, polaskala, potěšila.

Když si ráno přivstanu, vezmu aparát a jdu se toulat po prázdné pláži :







Když se jdeme navečer projít do úzkých uliček mimo hlavní ulici :




Když si chci zachovat pohled na náš oblíbený balkonek:


Když hledám milé záběry:




Když navštívíme krápníkovou jeskyni u soutěsky Topolia:




 Když se ocitáme na ostrově Elafonisi, Růžové pláži :






Když se zastavíme u nejstaršího olivovníku na Krétě (prý 3.000 let!):


Když mne fascinují starobylé hliněné nádoby :





Pár údajů:

Kréta je největší řecký a celkově pátý největší ostrov ve Středozemním moři. Podle starořeckých mýtů je Kréta považována za místo zrození Dia - vládce olympských bohů. 
Ze severu ho omývá Krétské moře a z jihu Libyjské moře. 
Počasí na ostrově Kréta je typicky středozemní a patří k nejteplejším z Řecka, jeho ostrovů i celé Evropy. Léta jsou zde horká a suchá, zimy mírné se sněhem v horských oblastech a deštěm v nížinách. Za celý rok tu spadne pouze 500 mm srážek. 
V zimě a v jarních měsících je Kréta vzhledem k vysokým teplotám, dostatku srážek a vysoké vlhkosti jeden z nejzelenějších ostrovů ve Středozemním moři. 

Západ

Pro oblast okolo města Chania a západní Kréty je typických více srážek a vlhkosti. Tato část ostrova je mnohem zelenější než východ. Průměrné teploty jsou o trochu nižší než ve východní části. Některé potoky a říčky jsou zavodněné celoročně, což podporuje větší hustotu keřů a stromů.

Jižní pobřeží

U jižního pobřeží bývají teploty vzduchu vyšší než na severu. Voda je však mnohem hlubší a rychleji se svažuje, proto bývá o jeden až dva stupně studenější.

Severní pobřeží

Na severním pobřeží jsou teploty vzduchu o trochu nižší než na jihu, pobřeží se ale naproti tomu svažuje postupně, proto je teplota vody vyšší a pro mnohé jsou zde celkově lepší podmínky ke koupání.

Loučení nastalo.


MOŘE...

Nevím zda, nevím kdy se mé prsty dotknou opět tvých vln, tvé zurčící mořské pěny. 

Netuším co bude příští rok.


Ale jedno vím jistě.

KRÉTO, očarovala jsi mne.
Navždy...











pátek 8. září 2017

OŘECHOVO-CUKETOVÝ KOLÁČ...

z posledních cuket.


Sotva jsme dojedli koláč makový s blumami, hned jsem se pustila do upečení dalšího koláče. Mám nějakou zvýšenou potřebu sladkého, přepadla jsem i krabičku výborných belgických čokoládových bonbonů, nedalo se odolat.
Asi mi chybí energie a mé tělo si naříká :o).

Koláč s cuketou a ořechy

* 400 g nastrouhané cukety
* 2 vejce
*100 g cukru
*100 ml oleje
* šťáva z 1/2 citronu
*100 g nahrubo rozsekaných vlašských ořechů
* 100 g špaldové celozrnné mouky
* 100 g polohrubé mouky
* 1/2 lžičky jedlé sody
* 2 lžičky prášku do pečiva
* 1 polévková lžíce Karobu (nebo kakaa)

- těsto nalijeme do vymazané koláčové formy 
- upečeme v troubě vyhřáté na 180°C cca 30 minut 

- necháme mírně vychladnout a potřeme marmeládou
(příchuť si vyberte dle svého, já měla načatou jahodovou)
- na povrch nacákáme čokoládu
(já zvolila bílou - kupovanou hotovou polevu zn.Carla jsem ve 
vodní lázni rozehřála, přidala máslo).





Koláč je velmi chutný díky ořechům a marmeládě, prostě lahoda v ústech.

***

Mé milé čtenářky/či čtenáři, to je má sladká tečka na rozloučenou, na 14 dní, kdy bude můj blog prázdný, bez příspěvků, bez fotek, beze slov.
Má dovolená bude probíhat cíleně bez techniky, jen fotoaparát se mnou letět do dálky musí.



Máme sbaleno a mé myšlenky již začínají patřit moři, té nesmírné energii, kterou chci nasávat každý den co nejvíce. Nechám se objímat slunečními paprsky, s pokorou jim umožním vnikat do každého póru mé kůže, usazovat blahodárné teplo do kostí, budu lenivě polehávat s knížkou v ruce, popíjet řecká vína, poslouchat řeckou hudbu.

Nechám plynout co nejpomaleji ČAS ...








čtvrtek 7. září 2017

DOMÁCÍ MÁSLO...

jsem si utloukla sama.

O stoupajících cenách másla se ani nechci rozepisovat a důvody, které se ozývají od různých rádoby odborníků, mi připadají úsměvné, směšné a naprosto zavádějící.
Chudinky kravky, svedlo se to na ně.

Domácí máslo jsem si již doma dělávala a bylo chuťově vynikající.
Tak proč se k jeho výrobě opět nevrátit.


Potřebujeme pouze 2 smetany ke šlehání, více tučné.
Alespoň 33%!
Kupuji v papírové krabičce á 20,-Kč, někdy lze šlehačku zakoupit i v akci za méně, to je pak dobré mít je doma i v zásobě.
 Vždyť v domácnosti se máslo spotřebuje rychle.


Po vyndání z lednice nechám kelímky chvilku venku, aby nebyly příliš ledové.
Šlehačky naliji do mísy a šlehám do mnohem větší hustoty než na klasickou šlehačku. Po určité době tuhá šlehačka začne zmenšovat svůj objem a mírně řídnout. V této fázi vyměním metly za ponorný mixér a "tluču".
Během okamžiku se začne oddělovat máslo od podmáslí.
Mixuji dokud nevidím, že tekutina je hodně řídká, skoro jako voda (ale nebude tak průzračná!).
Hmotu scedím přes síto tím oddělím máslo od tekutiny, podmáslí (nečekejte, že bude jako kupované, šlehačka je nasládlá, nevylévejte, vypijte nebo použijte na pečení pečiva).
Máslo v cedníku propláchnu hodně studenou vodou, trochu posolím a rukama kousky másla spojím. Lze zformovat do válečku, dát do potravinářské folie a uložit do lednice. 
Já jsem zvolila sklenic Weck s víčkem.


Máslo má krásnou barvu, konzistenci a je opravdu lahodné.

Ze dvou šlehaček jsem získala cca 220-230 g másla.

Zkuste a ochutnejte ...






středa 6. září 2017

ZAHRADNÍ KERAMIKA...

dle mého výběru a přání dorazila ve dvou balících a lehké zrovna nebyly.
V nich se ukrývaly pečlivě zabalené nádherné kousky keramičky 
PAVLY, které jsem si u ní objednala a trpělivě čekala až se na můj květináč, oválný truhlík a mísu najde místo v peci.
Dočkala jsem se.


Na dekor jsem si vybrala drobné, jemné kytičky zbarvené do modra, protože mám moc ráda modrou barvu na nádobách v zahradě a rozhodla jsem se, že budu postupně obměňovat staré květníky.


Na zápichovou děrovanou kouli zatím hledám místo, chodím s ní v ruce po zahradě a rozmýšlím. Měla jsem objednat dvě :o).


Do oválného truhlíku se nastěhují vřesy, do menšího květníku zřejmě umístím okrasnou kapustu (teda nevím jestli se to tak jmenuje, ale já tomu tak říkám).


A v míse se bude pyšnit listopadka.

Rozmyšleno mám, po návratu z dovolené nastane ten správný čas na podzimní osázení a já se těším až má nová zahradní keramika najde své 
místo u hlavních dveří.




Podzim budu vítat v novém...


úterý 5. září 2017

FREYA,IDUN,SÁGA...

jsou hlavní postavy trilogie od
Johanne Hildebrandtové, 
švédské novinářky a válečné dopisovatelky. Kromě toho, že píše
pro největší skandinávský deník, také produkuje televizní dokumenty
a napsala dvě non-fiction knihy o balkánských válkách.
Její beletristický debut jsou trilogie z doby bronzové.


Knihy mi přinesla má kamarádka, knihomolka, s tím, že se mi třeba budou líbit. Když jsem pohlédla na obálky, příliš nadšená jsem nebyla.
To bude asi nějaké fantasy a  tento žánr já zrovna nevyhledávám.

Když už jsem z vysoké kupičky knih, které mi zapůjčila, přečetla všechny a zbývaly pouze tyto tři, vzala jsem první do ruky a začala číst.
Najednou jsem se těšila na každou volnou chvilku, kdy knihu mohu vzít do ruky.
A další, další.

Spisovatelka zpracovala prastarý severský mýtus o válce Ásů a Vánů, z doby vikinské, do opravdu silného a poutavého příběhu, kde se dávná ženská moudrost střetává s mužskou touhou po moci a láska s povinností. Zároveň mne silně zaujal pohled do drsného přírodního života lidí doby bronzové, založený na výkladu archeologických nálezů.

Všechny tři hlavní postavy jsou kněžky, vyvolené jednou z Bohyní.



Freya je překrásná, nadaná čarodějka, která se má stát velekněžkou, avšak než k tomu dojde, musí projít těžké zkoušky. Je vtažena do diplomatických her, je nucena bojovat o své postavení, ale také o lásku muže, kterého všichni považují za nepřítele. Chce smířit znepřátelené kmeny a přináší i bolestné oběti.



Idun se zrodila z nepřející lásky Freyy a Tóra (víceméně lásky zakázané), avšak neví kdo je její otec. Když se světem šíří černý mor, nevyhne se ani krajině Ásů, jimž vládne právě Tór. Kmen kosí smrt a prokletí může zlomit jedině Freya, kněžka, kterou před lety tolik miloval a nikdy jí neodpustil, že ho beze slov opustila. Ví však, že společně by mohli zachránit své kmeny před zkázou. Freya odmítá. Pouze Idun ji může přimět, aby se podvolila. Tór ji proto unese, avšak spustí tím lavinu nečekaných událostí.



Sága je vnučka Freyy a považuje ji za svou nástupkyni. Nad světem však zuří bouře a vánice, Slunce zmizí a zemi ovládne mráz, lidem hrozí neúroda a hladomor. Všechny kněžky se semknou kolem Freyy a všemožnými prostředky, svým umem, se snaží zachránit svůj lid. Účinná kouzla selhávají a Freya zjišťuje, že její moc slábne a že má proti sobě mocné bojovníky. Nečekaně získává podporu v Astě, drobné, ale bojechtivé dívce, která si nese v sobě pomstu za smrt své matky a své ponížení. Připravuje se těžký a rozhodující boj.



Trilogie se odehrává před 2700 lety ve Švédsku, ve světě mocných kněžek, jejich magie, neoblomných přírodních sil a pusté zloby.
V čase, kdy počasí a úroda byly pro lidi otázkou života a smrti, kdy bylo nutné vycházet dobře s mocnostmi, Bohyněmi. Když zavládla nouze, lidé starověku obětovali to nejcennější co měli - člověka. Doufali, že tímto velkolepým darem mocnosti obměkčí.


Vážíme si my dnes dostatečně všeho, čeho můžeme užívat plnou měrou?
Chceme však stejné - mír a dobrou úrodu.
Chránit své kmeny, národy před vpády.

Jako oni tenkrát, kdysi kdesi před mnoha tisíci lety...




pondělí 4. září 2017

ŠVESTKOVO-MAKOVÝ KOLÁČ...

místo švestek však byly blumy, které manžel dostal od známého do malé tašky.

Ohromné blumy.
Chtěla jsem vyfotit, ale došla baterka ve foťáku a mobil se nabíjel.
Prostě věřte mi, že byly ohromné.

Zadělala jsem těsto na ovocné knedlíky, do kterých jsem dávala půlku blumy a po uvaření skončily v mrazáku. V zimě se budou hodit.

Zbytek vyšel akorát na koláč do formy.
Než se upekl, foťák již fungoval :o).



Rozhodla jsem se péct trochu zdravěji a použila jsem do receptu špaldovou celozrnnou mouku pšeničnou.



100 g špaldové mouky
200 g ovesných vloček
50 g třtinového cukru
100 ml slunečnicového oleje

To vše jsem dala do mixeru, rozmixovala na těsto, které jsem vtlačila do formy (mám formu kde nemusím vymazávat).

180 g mletého máku
60 g třtinového cukru
50 g bramborového škrobu
špetku soli
150 ml mléka 

Makovou náplň jemně rozetřeme na korpus a poklademe půlenými švestkami (blumami).
Pečeme na 180°C cca 45 minut.

Počítejte s tím, že těsto je mírně sypací, takže porci na talířek s vidličkou :o).



Kladla jsem kousky blum těsně jednu vedle druhé a takto se smrskly, jejich šťáva se však báječně vsákla do máku.

Je to vynikající pochoutka.
Už vím, že koláče ze zdravější mouky vůbec nejsou špatné.

A manžel se rychle přesvědčil také ...